Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Melodický metal od tisíce jezer má v sobě zvláštní kouzlo, trochu melancholie, trochu agrese, atmosféru ovlivněnou severským chladem a dlouhými zimami s krátkými dny a sluncem jen krátce nad horizontem. V podání skupiny se slušným instrumentálním umem je na místě se na chvíli zastavit a pár poslechů příslušnému materiálu věnovat. Pro WINTERBORN to rozhodně platí. Počátky kapely sahají do roku 2004 a své první album, „Cold Reality“ vydali o dva roky později. Už prvotinou si udělali dobré jméno a o tři roky později navázali s deskou „Farewell To Saints“. Pak se však uložili do hibernace a upadli do zapomnění.
Nedávno se rozhodli dát znovu dohromady a nastoupit do rozjetého vlaku. Po zimním spánku trvajícím patnáct zim se probrali, vytřeli mázdru z očí, oklepali se a otřásli sníh, prohřáli zatuhlé údy, z kumbálů vytáhli své nástroje, hrábli do strun… a zjistili, že jim to stále ještě hraje dobře. Vyzkoušeli pár známých melodií, nějaké Meidny, Párply, pár vlastní songů a šlapalo to slušně. Vyzkoušeli si zaimprovizovat nějaké vlastní melodie a byly dobré. Dáme nové album? Dáme!
Možná to bylo jinak (ostatně v roce 2014 vydali singly „Into the Shades of Gray“ a „Satellite“, které zařadili i na aktuální album), ale ta pauza tam tak jako tak byla dlouhá. Na předchozí dvě alba navazují zcela plynule, jako by těch patnáct let ani neuplynulo. Hlavní devízou aktuálního alba je proměnlivost a nápaditost. I v provařeném žánru se dá hrát důstojně a svébytně, nedrhnout to svoje desetkrát dokola. WINTERBORN své inspirace neskrývají, ale naštěstí nezůstávají věrní jednomu předobrazu. Celá kolekce je tak různorodá sbírka rock/heavy materiálu. Kapela se předně opírá o zpěváka Teemu Koskelu se silným hlasem a procítěným projevem a o kytaristu Pasiho Vapolu, jenž má dostatečně široký rejstřík nápadů a posouvá celý materiál nad běžný průměr. Klávesista Jukka Hänninen se s ním chvílemi pere o místo na slunci, chvílemi jen dokresluje atmosféru. Toliko tvůrčí trojice. V kapele na basu hraje Pasi Kauppinen, který s hostujícím klávesistou Henrikem Klingenbergem působí v SONATA ARCTICA. Finský hudební rybník je malý.
Nezačíná se nijak zostra. „Another Sleepless Night“ má baladický rozjezd postavený na Koskelově emotivním projevu vykreslujícím podařenou melodii. Ostřejší riffy se dostaví až později, aby přešly do svižnější „Satellite“ a poté do úderné písně „On The Greatest Day“. Tam se Vapola blýsknul kytarovým sólem, až navodí vzpomínku na rychlé prsty páně Malmsteena. Titulní „Winterborn“ je s ponurou atmosférou, zajímavými, vesměs minimalistickými kytarovými motivy a povedeným refrénem asi nejreprezentativnější exemplář této kapely, proto je někde poblíž umístěno i oficiální video.
„Washed Away By Tide“ se přihlásí s basovou linkou ve stylu raných IRON MAIDEN a s touto inspirací se celá skladba potýká v různých motivech, klávesových i pěveckých kreacích. WINTERBORN začínali jako kapela hrající cover verze a je znát, že Harrisovu skvadru mají nahranou. Podobně se „prořekli“ i ve skladbě „Silver Dreams“, která zní jako rychlejší RAINBOW. I to Ronnieho zabarvení v hlase je trochu cítit. Zároveň je to i jeden z nejsilnějších momentů na albu pro své kytarové kreace i pro vzájemné doplňování se s klávesami. Jestli se Pasi Vapola chtěl někdy přiblížit umění hbitých prstů mistra Blackmora, tak zde tomu má nejblíže. Závan severského vánku se s tóny flétny objeví v závěrečné „Through Different Eyes“.
Jak už bylo zmíněno výše, zazní několik skladeb, kde inspirace je více než zřejmá, přesto nejde o cover či vykrádačku motivů. Většina materiálu má svůj osobitý styl spíše ve volnějším či středním tempu postaveném na nevtíravých melodiích a charakteristickém emotivním vokálu. Pochopitelně nepřinášejí nějaké inovace pro svůj žánr, kde už snad pro něco takového ani není prostor, ale hrají chytlavé melodie, které se jen tak neomrzí. A ano, je tam přítomno více melancholie, než je běžné pro jejich žánrové souputníky.
Finské melodie se neomrzí. Rytmy klasického rocku a metalu v sobě mají severský chlad, svižnou nápaditou kytaru i tíživou melancholii. Za mě jedno z top rock/heavy alb za letošek.
1. Another Sleepless Night
[video] 2. Satellite
3. On The Greatest Day
4. For The First Time Ever
5. Winterborn
[video] 6. Washed Away By Tide
7. Now Or Never
8. Into The Shades Of Gray
9. The Moon From The Sky
10. Silver Dreams
11. Through Different Eyes
Diskografie
Break Another Day (2024) Farewell to Saints (2009) Cold Reality (2006)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 15. března 2024 Vydavatel: RFL Records Stopáž: 54:53
Patnáct let byli v hibernaci. Nyní se probrali a vydali skvostný materiál. Tyhle finské melodie se neomrzí. Rytmy klasického metalu v sobě mají severský chlad, svižnou nápaditou kytaru, i tíživou melancholii. Za mě jedno z top heavy/power alb za letošek.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.